Kam se poděla naděje?

28. března 2017 v 19:36 | Monty |  Téma týdne
Moc by mě zajimalo, proč se to tak muselo stát. Vždyť to ale takhle nemělo být. Ale vůbec. Odešla. Vrátí se někdy? S úsměvem si troufám myslet, že snad, ale musím jít tomu naproti. Dojdu do cíle a nebo zase zůstanu před pomyslnými vraty, bez zaťukání na dvířka? Nevím. Ale jak se to mohlo stát?


Před měsícem jsem se připravoval na zásadní roli ve své firmě. Ač jsem jejím majitelem, chtěl jsem, aby mne mí zaměstnanci brali spíše jako známého a né chladného šéfa. Myslím, že se mi to i tolik let dařilo, avšak stále si myslím, že jim mohu nabídnout víc. Víc možností se i projevit, jak by naši firmu mohli ještě více zviditelnit a pomoci se více prosadit. Možná pak by mne brali jako rovný s rovným.

Vypsal jsem proto malinký konkurzík s pracovním názvem "překvap svého šéfa" . Nechtěl jsem nic jiného, než aby ukázali, co v nich je. Pochopili o co se snažím, avšak byl mezi nimi človíček, který byl moc chtivý. Možná jsem si myslel, že to může být pro mě konkurence, protože u nás je taková malá svoboda. Jsem sice majitelem firmy, ale na pozici šéfa je vždy co rok malé hlasování a je fakt, že ho vyhrávám. Nemyslím si, že je to ze strachu proti mě, ale nejspíš tím, že to s firmou umím. Nicméně se ukázalo, že tento človík, je velmi schopný. Ukázal takové možnosti, že jsem je hned aplikoval a ejhle, firma se zvedla ještě více. Měli jsem vyděláno na pár let dopředu, což se nestává u firem často, spíše skoro vůbec.

Blížil se den hlasování o pozici šéfa a já nějak doufal, že opět se jím stanu. Je to velmi špatná vlastnost, sebestřednost a být malý narcis k tomu. Nicméně jsem tomu věřil. Sledoval jsem lidi, sem tam i poslouchal. To jsem neměl dělat, protože jsem čím dál více slyšel jméno toho človíčka. Zalekl jsem se. Ke své blbosti jsem vymyslel něco strašného. Propustil jsem ho kvůli banalitě. Nadbytečnost. Prostě se jeho místo zrušilo. Od té chvíle se na mě nikdo nepodíval a když, tak to už nebyl úsměv, ale nutnost.

Hlasování jsem vyhrál. Ale za jakou cenu?? Ztratil jsem důvěru lidí, u kterých jsem si ji tolik let budoval. Odešla. Odešla NADĚJE. Zkoušku jsem nezvládl. Vrátí se někdy důvěra a radost do firmy? Nevím. Také jsem se ale změnil. Jsem jiný. Poučen. Chybu zpátky vzít nemohu, ale mohu zase několik let budovat to, co jsem ztratil během jednoho dne.

"Milí čtenáři. Je to jen fikce. Pokud taková firma existuje, rád bych v ní pracoval. Chtěl ale poukázat na to, že i majitel firmy (podnikatel), si může projít zkoušku ohněm. Zda v ní obstojí, to asi záleží na zaměstnancích."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 29. března 2017 v 10:02 | Reagovat

Je to moc krásně napsaný :)
No ano i majitel firmy si může projít zkoušku ohněm :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama