Doba krás...

11. února 2017 v 21:22 | Monty |  Moje témata / My themes
Pojďte se mnou na výlet. Půjdete? Třeba se vám tam bude líbit a nebudete se chtít vrátit a nebo zase naopak se nebudute moci dočkat, jak si zase sednete ke kafíčku, natáhnete nožandy a vaše oči si opět přivyknout na vaši super Fakt Hodně Dobrou televizi.. Ale než tak uděláte, pojďte se juknout....


Zase ten chladný vítr, ale co už. Nasazuji si klobouk a paní bytné oznamuji, že mi nemusí dělat odpolední čaj, že se zdržím u pana Čadka. Nemusí vědět, že ještě předtím mám setkání se slečnou Jandovou, která se mi už líbila na přednášce. Minulý týden jsem se tam stavil, protože bylo velmi zajímavé téma o nějakých létajících strojích, či jak se jim říká. Nějací bratři Wrightové. Ale je štěstí, že jsem nemusel jet do Ameriky, kde byla první přednáška, že pan Kašpar si vše zapsal a povídal o tom tak zaujatě, až se rozplýval.

Opustil jsem paní bytnou se slovy, že brzo budu doma a vyrazil jsem v černém kabátě na místo, kde jsou pravidelné ovocné trhy. Tam totiž jdu a těším se na setkání se slečnou Jandovou. Jmenuje se Tonička. Antonie. Uvidíme se podruhé. Na přednášce jsme se na sebe jen podívali a docela to bylo ode mě neurvalé, ale když se neustále vzdalovala, nemohl jsem ji nechat uniknout. Doběhl jsem k ní a doslova vyhodil ze sebe, zda se nechce podívat, jestli na Ovocném trhu nebude něco zajímavého. Jistě, že se usmála, jenže jsem v tu chvíli nevěděl zda se usmála proto, jaký jsem blázen a nebo proto, že jsem se osmělil k ní vůbec přistoupit. No a dnes máme společné setkání. Na ulici bylo celkem rušno, vždyť pan Křižík se usmívá, jak zkrotil elektriku. Co hodinu a půl totiž jezdí tramvaj, tak to pojmenovali. Mezitím ještě stále jezdí koňka, ale je to hezké, koně ubudou, bude čistěji. Na Ovocné trhy je to hodinku. Asi tak po 15ti minutkách na mě někdo troubí. Jirka, zkouší nějaké vozidlo od Tatry a docela mu to. Ale zda se to uchytí, to nevím. Přece jen se ještě stále používají kočáry.

Přicházím k trhu a očima těkám po lidech, zda se Tonička objeví. Přece jen, je to týden, co jsem se jí zeptal, to se může stát cokoliv. Zatím ji nevídím. Mezitím jsem si koupil jablko a vychutnával jsem si jeho chuť. Doufám, že příjde, má ještě 10 minutek. Mává na mě na rohu, konečně. Vypadá to, že nezapomněla. Rozebíhám se k ní...

Hm... Otevírám oči a opět natažené nohy a moje oči upí na televizi. Ale jedno vím jistě. Tonička je se mnou, akorát se jmenuje Marťa a je to skvělá holčina...

S modrou oblohou...
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 16. února 2017 v 13:56 | Reagovat

Romantika jak vyšitá :-) Dík za koment

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama