Syberia

13. září 2016 v 18:04 | Monty |  Výjimečné hry
Originální příběh
Celý příběh je rozdělen do několika částí, podle toho, kde se jeho děj právě odehrává. Protože jsou jednotlivá místa od sebe značně vzdálena, jsou svým grafickým ztvárněním naprosto ojedinělá, což dynamičnosti příběhu jen prospívá. Dříve, než se hráči dané místo okouká a už by se začal nudit, najednou se ocitá ve zcela odlišném světě a záhy je tak všechno zcela neznámé a nové.


Prvním místem, kde hráč vstupuje do děje, je malá vesnička Valadilene nacházející se kdesi ve francouzských Alpách. Sem během jednoho deštivého dopoledne přijíždí až z Ameriky mladá a samozřejmě atraktivní právnička Kate Walker, zastupující velkou hračkářskou společnost. Ještě než dojde k hotelu, kde má rezervovaný pokoj, stává se svědkem zvláštního smutečního průvodu. Potud intro hry. Během několika dalších minut se z příběhu dozvídáme více. Vesnička, nyní téměř opuštěná, byla ještě před válkou velmi známým místem a to díky rodině Voralbergů, v jejichž továrně přicházely na svět originální mechanické hračky.

Tuto hračkářskou tradici udržoval rod Voralbergů již několik set let, ale počátkem 30tých let dvacátého století získala produkce díky jednomu člověku zcela nový rozměr. Válka se však na výrobě citelně podepsala a následující roky po ní již nebyly tak plodné jako kdysi. Neudržitelná situace se pak vyhrotila díky rozmachu elektroniky a firma se počala topit v dluzích.

Nyní, v roce 2002, kdy už výroba dávno stojí, přichází s nabídkou o odkoupení a znovuspuštění výroby velká americká společnost a to v zastoupení Kate. Ta má s poslední žijící majitelkou Annou Voralberg podepsat již dohodnutou smlouvu o prodeji. Bohužel těsně před jejím příjezdem do vesnice Anna zemřela. To by situaci asi příliš nekomplikovalo, kdyby tu nebyla závěť, ve které Anna odhaluje značně překvapivou skutečnost.

Komplikace na sebe nenechají dlouho čekat
Anna měla mladšího bratra Hanse, kterému se v ranném dětství stala nehoda, když upadl v jeskyni a poranil se na hlavě. Po mnoha týdnech komatu se Hans navrátil k životu, avšak již ne tak plnohodnotnému, jako dřív. Poranění hlavy nechalo na jeho mysli nenávratné změny. Mluvení mu nešlo jako dřív a tak se začal věnovat kresbám. Někdy kreslil celé dny, přičemž výsledky jeho tvorby rodinu doslova šokovaly. Zjistili, že ač retardovaný, jeho nákresy všemožných mechanických hraček i velkých automatů byly geniální. V ten moment začal otec s výrobou prakticky všeho, co Hans navrhl.

Postupem doby však Hans ztrácel motivaci, až se ve svých 18ti letech rozhodl odejít. V jeho myslí se totiž proudila nová myšlenka. Chtěl najít mamuty, kteří podle jedné legendy přežili dodnes kdesi na Sibiři. Jeho vášeň pro mamuty zahořela v onen osudný den, kdy v jeskyni objevil nástěnné malby mamutů, jež tu zanechali prehistoričtí lidé a především hračka z mamutí kůže, ztvárňující mamuta. Otec s jeho odchodem pochopitelně nesouhlasil, proto Hans utekl. Otce se to dotklo natolik, že než by na veřejnosti přiznal, že syn utekl, raději zfingoval jeho smrt a následně i veřejný pohřeb. Všichni až dodnes věří, že Hans je mrtev, ale právě nyní se Kate dovídá, že tomu tak není. Je tedy na čase vypravit se za Hansem.

Cítíte tu atmosféru?
Nemohl jsem si odpustit popsat příběh podrobně, neboť jsem chtěl ukázat, jak se díky propracovanému pozadí stává dějová linie záhy zajímavá. Atmosféra nadále roste, když Kate začíná pátrat po prvních stopách ve vesnici. Jakmile se totiž hráč dostává na ulici, musí se ho zmocnit pocit, že se patrně přesunul v čase. Staré ale pečlivě udržované domy, továrna s obrovským vodním kolem, železné zdobené lampy na ulici, oblečení lidí, starý nábytek - to vše připomíná spíše 20. až 30. léta dvacátého století. Čas se zde jakoby zastavil, což ovšem neznamená, že by vesnice byla nějak příliš zaostalá. Fax v recepci hotelu není žádným překvapením a mobilní operátor má i zde plné pokrytí.

Avšak všechny výdobytky moderní doby tady jaksi nejsou vidět a dost možná, že je lidé schovávají úmyslně, aby nenarušili tu posvátnou starobylou atmosféru časů dávno minulých, časů, kdy továrna prosperovala a život v obci vzkvétal. A tuto jedinečnou atmosféru dotvářejí všudypřítomné "automatony". Stroje, mnohdy lidem podobné, které potkáte na každém rohu. Na dveřích je připevněn mechanický člověk do půl pasu, jehož oči fungují jako periskopy vedoucí do kanceláře místního notáře, a který pak sám otevře dveře. Nad vchodem hotelu se další mechanický člověk před návštěvníkem ukloní a smeknutím klobouku jej vyzve ke vstupu dovnitř. V recepci pak maličký človíček zacinká paličkou na zvonek.

Takovýchto pomocníků pak po celém městě najde hráč ještě desítky. Všechny stvořené jedním člověkem, který hloubku svého génia dokázal vyjádřit jedině těmito pomocníky. Navíc v každém z nich zanechal cosi, co není na první pohled příliš patrné, ale při bližším pozorování to musí každý člověk vycítit. Ač ze železa, uvnitř těla každého automatonu se nachází duše. Jeho táhla a čepy, to jsou svaly a klouby, jeho natahovací pérko je automatonovo srdce a klíčkem mu vdechnete život.

Vrchol vývoje pak představuje Oscar - automaton, jehož schopnosti jdou mnohem dál, než jsou jen omezené pohybové možnosti dveřníka, či automatického střihače plotu. Umí totiž myslet a proto má i svoji osobnost. Skoro bych řekl, že to je prehistorický předchůdce 3PO z Hvězdných válek. Oscar byl stvořen coby strojvůdce mechanického vlaku, posledního Hansova velkolepého vynálezu, kterým bude Kate následně cestovat na další místa. Kromě strojvůdce plní Oscar rovněž úlohu prodavače jízdenek, avšak jeho hlavní úlohou je přivádět Kate na pokraj šílenství, když přímo pedantsky dodržuje veškerá nařízení vlakového řádu a všechny byrokratické úkony s ním spojené.

V krátkosti do dalších lokací
Bojím se, zda jsem si nerozepsal až příliš a neprozradil tak některá překvapení, takže dál už jen stručně. Po Valadilene se Kate dostává do univerzitního městečka Barrockstadt v Německu. Další naprosto jedinečné místo, které tvoří obrovská starobylá, ale překrásná univerzita biologie, zoologie a paleontologie, nádraží, které je především obrovskou zahradou a živou studovnou ptactva, a nakonec tu je velká zeď, oddělující poklidné městečko od území nepřátel. I zde Hans realizoval mnoho svých geniálních nápadů, jako např. železného orla, nebo mechanické smyčcové trio.

Z Barrockstadtu se Kate dostává do průmyslového města Komkolzgrad, které je opakem živoucího Barrockstadtu. Komkolzgrad je z části tvořen doly a z části to je bývalý sovětský kosmodrom. Tady Hans pracoval pro soudruhy dlouhá léta než jeho mírumilovné vynálezy byly zneužity vojáky. Poslední zastávkou jsou lázně na břehu Aralského jezera, kde uprostřed měsíční krajiny, na břehu vysychajícího jezera, ošlehávány slanými vichry stojí malé lázně, kdysi vyhledávané letovisko prominentů režimu.

Příběh v příběhu
A aby toho nebylo ještě málo, kromě pilotního příběhu máme možnost poznat i Katino soukromí. Jako správná moderní žena, má při sobě vždy mobilní telefon, díky němuž dostává informace z rodné země za oceánem. Její omezený seznam obsahuje věčně nabroušeného šéfa, který zjevně nemá pochopení pro situaci, která byla na začátku tak lehká, tak proč to kruci tak trvá? Dále výstřední matku, jejíž duše patří opeře a především některým jejím zpěvákům, poněkud sobeckého přítele, který by měl doma raději puťku čekající na něj každý den s večeří, a povrchní kamarádku, jejíž činorodost není mnohdy příliš namístě. Telefon není tedy jen samoúčelným zařízením, který v několika případech pomůže vyřešit nějaký ten problém, ale díky němu poznáváme i Katin osobní život z té neoficiální stránky.

Z předchozích řádků je asi každému zřejmé, že prostředí, ve kterém se děj odehrává, je natolik pestré a různorodé, že se zkrátka nemůže okoukat. Je to doslova pastva pro oči, ale i pro duši, dokážete-li se vcítit do osobité atmosféry každého místa. Pak nelze než smeknout pomyslný klobouk a vzdát Benoîtu Sokalovi čest a provolat mu slávu. Asi si ani nedokážu představit, jaká to musela být dřina, vymyslet do těch nejmenších detailů přes 200 scén, namalovat je a pak je všechny vymodelovat. Jen je škoda, že grafici všechny scény vymodelovali pouze do jediného rozlišení 800×600, ve kterém hra běží. Určitě by Syberii a především větším monitorům slušelo dnes již standardních 1024×768 s možností přepnout do nižšího rozlišení, pokud by to někdo potřeboval.

Co se týče 3D postav, i ty jsou vcelku detailní a hladké, přičemž není prakticky rozdíl mezi animovanou sekvencí a prostředím hry. Na druhou stranu je ve hře postav tragicky málo a těch více interaktivních ještě méně. Asi nejméně přirozené je téměř vylidněné univerzitní městečko, kde potkáte jednoho správce nádraží, ruského rybáře a jeho ženu, jednoho kantora, tři děkany a asi pět studentů. Na univerzitu skutečně velmi málo obyvatel a to je jich tu dohromady asi nejvíc, ze všech ostatních lokací. Mrtvou scénu se pak snaží oživit alespoň drobné ptactvo, či celkem dobře udělaná tekoucí voda.

Zvuky dobré, hudba žádná
Ruku v ruce s grafikou jde zvuk. I zde najdeme drobný paradox. Namluvení postav je perfektní. Rodilí mluvčí i lidé s ruským či německým přízvukem působí naprosto věrohodně a je jasné, že postavy namluvili profesionálové v profesionálním studiu. Zvuky okolí jsou takové, jaké bychom je zde asi čekali, živé a věrné.

Nakonec tu je hudba. Tedy popravdě tu moc není. Tady musím vyjádřit poněkud zklamání nad zcela nedostatečným repertoárem. Melodie jsou sice velmi hezké a dobře podbarvují atmosféru daného místa, ale jedna hudba na jednu lokaci je příliš málo. Hudba navíc nehraje neustále, ale obvykle se spustí v momentě, kdy se vám podaří ve hře významně postoupit. Otázkou zůstává, zda tento chudý hudební doprovod nebyl jen nutným zlem pro rychlé vydání hry v Kanadě a zda se snad do pozdějšího vydání v Evropě neprotlačí ještě další melodie, viz odstavec k hudbě v našem rozhovoru.

Na hádanky nezbyl čas?
V samém závěru recenze dospíváme k hratelnosti. I ta má své stinné stránky. Zdá se, že většinu sil věnovali vývojáři k vylaďování grafického ztvárnění k dokonalosti a že na herní část již nezbylo tolik času, jaký by si hra takového rozsahu zasloužila. Proto je ve hře použitelných předmětů, aktivních místa a potažmo tedy samotných úkolů k plnění méně, než by počtu lokací odpovídalo. Tak se stane, že na každé obrazovce naleznete kolem 2 až 3 aktivních míst a někdy ani jedno. Tím je čistý herní čas, díky navíc vysoké logičnosti hádanek, které často tvoří jen jednoduché skládání neúplných mechanických zařízení, zkrácen na poměrně malý úsek, kdy řešení hádanek zabere tak pětinu toho, co procházení lokacemi a rozhovory.

Zvětšit Pravda, někdy by zdlouhavé procházení mezi obrazovkami vyřešila rychlá mapa, ale tím by se herní čas zkrátil ještě o něco více a hlavně by asi hráč již nemohl natolik vychutnávat tu báječnou atmosféru daného místa. K dobré hratelnosti navíc přispívá téměř absentující pixelhunting, neboť v drtivé většině zabírají aktivní místa velkou část obrazovky. Situaci mohou snad trochu komplikovat nepříliš jasné změny kurzoru myši. Zkrátka hra je zjevně dělána i pomalu pro adventuristy-začátečníky. A pokud někdo začne s adventurami právě v Syberii, je to ten nejlepší začátek, jaký asi mohl mít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama