Hana Vítová

22. září 2016 v 13:30 | Monty |  Filmy a herci 30.let
Hana Vítová se narodila 24. ledna 1914 v Praze jako Jana Lašková operní pěvkyni Nině Laškové a opernímu pěvci a učiteli hudby Hanušovi Laškovi (1860 - 1937). Už od dětství dostávala dobré hudební vzdělání. Zpočátku na uměleckou dráhu nepomýšlela a chtěla být učitelkou. Po naléhání rodičů však nakonec odešla (a nedokončila) na dramatické oddělení Státní konzervatoře (1928 - 1931) a soukromě se pěvecky školila u zpěvačky Kamily Ungrové.


Studium opustila kvůli angažmá v Osvobozeném divadle V + W (1931 - 1932, 1933 - 1935), olomoucké zpěvohře (1932 - 1933), Divadle Vlasty Buriana (1935 až 1937), Švandově divadle (1939 - 1941), Novém divadle (1941 - 1942), Uranii a Studiu Intimního divadla (1943 - 1945). Po přerušení kariéry z politických důvodů se mohla vrátit do okrajových divadel Alhambry (1953), kabaretu U svatého Tomáše (1953 - 1959) a do konce 60. let v zájezdových estrádách.

Pseudonym Vítová vymysleli Voskovec s Werichem (prý k tomu dal podmět vtip se jménem Vítězslava Nezvala). Její krásná, jemná a melancholická tvář s modrýma očima, úzkými rty a havraními upravenými vlasy se skvěle vyjímala na divadelních prknech ("Golem", "Caesar", "Kat a blázen", "Slaměný klobouk", "Osel a stín", "Karolina", "Asagao" atd.) a o to více ve filmovém ateliéru, v němž s Adinou Mandlovou, Lídou Baarovou, Jiřinou Štěpničkovou, Trudou Grosslichtovou a Věrou Ferbasovou patřila ve 30. letech k nejobsazovanějším filmovým milovnicím a herečkám. Poprvé se před kameru dostala s pomocí svého přítele skladatele Johna Gollwella do filmového týdeníku v hrané písni "Já miluji jen vás a vaše oči šedé".

Už roku 1932 se Hana Vítová zjevila ve čtyřech filmech DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE! (komorná Olly), NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (Edith Načeradcová), PENÍZE NEBO ŽIVOT (dívka z akvária) a PRÁVO NA HŘÍCH (pacientka). Záhy se však dostala do "spárů" těch průměrných a zcela okrajových režisérů Miroslava Cikána, Vladimíra Slavínského, Leo Martena, Svatopluka Innemanna, V. Ch. Vladimírova aj. (POZDNÍ MÁJ, ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI, BLÁHOVÉ DĚVČE, MATKA KRÁČMERKA, HŘÍCH MLÁDÍ, KOHO JSEM VČERA LÍBAL, OSMNÁCTILETÁ, SEXTÁNKA, JEDNA Z MILIONU, POSLÍČEK LÁSKY, JARČIN PROFESOR, ARMÁDNÍ DVOJČATA, DĚVČE ZA VÝKLADEM, KRB BEZ OHNĚ, ADAM A EVA), kde hrála stále ty samé role ubrečených dcerušek či chudinek, které nakonec přijdou ke štěstí.

Pouze několikrát hrála v cennějších filmech, v nichž měla možnost dokázat, že je velkou charakterní herečkou: Věra Hornová v DOMĚ NA PŘEDMĚSTÍ (1933) Miroslava Cikána, sekretářka Josefínka v Burianově a Lamačově filmu NEZLOBTE DĚDEČKA (1934), Anna Kopecká v TRHANECH (1936) Václava Wassermana, nešťastná číšnice Mimi v Cikánově BATALIONU (1937), Hanka Junková ve Fričově dramatu LIDÉ NA KŘE (1937), Alžběta v komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) Otakara Vávry, životní úloha Marty Dekasové, která spadne až na dno existence v pochybném baru v Čápově dramatu NOČNÍ MOTÝL (1941), švadlenka Helenka v komedii VALENTIN DOBROTIVÝ (1942) Martina Friče, prodavačka Milena ve Vávrově dramatu ŠŤASTNOU CESTU (1943) a nevěrná Helena ve Wassermanově komedii SOBOTA (1944). Skvěle zpívala, což dokládají gramofonové desky a rozhlas (sama velmi nelibě nesla, když byla ve filmu nazpívana někým jiným).

Pod upraveným jménem Hana Witt hrála ve dvou německých filmech (DER ZWEITE SCHUSS / DRUHÝ VÝSTŘEL a FREUNDE / PŘÁTELÉ), což ji připravilo po válce nejeden problém. Ale ve druhé polovině 40. let se ještě blýskla ve dvou titulních úlohách pohřešované Pavly Markové v dramatu ZNAMENÍ KOTVY (1947) Františka Čápa a Elén Hadrbolcové ve Fričově parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949), kde měla možnost parodovat své předválečné melodramatické úlohy. S českým filmem se rozloučila rolí referentky MNV Koubové v Cikánově komedii MUŽ V POVĚTŘÍ (1955).
Naposledy před filmovými kamerami stanula v západoněmeckém snímku Kurta Hoffmanna DŮM V KAPROVÉ ULICI / DAS HAUS IN DER KARPFENGASSE (1964). Tím její filmová kariéra ustala.

V 60. letech se ještě zjevila v televizi (BABIČČINA KRABIČKA). Rodinné problémy (sebevražda jediné dcery Bedřišky 1959) a dvě manželství se zpěvákem Járou Pospíšilem (1905 - 1979) a novinářem Bedřichem Rádlem (1905 - 19??) ji dohnaly na úplné dno a k alkoholismu. V pozdějších letech se živila pod civilním jménem Jana Rádlová jako překladatelka z angličtiny, němčiny a ruštiny. Hana Vítová zemřela v úplném zapomenutí, zahořklá, nemocná a opuštěná 3. března 1987 v pražské nemocnici ve věku sedmdesáti tří let.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama