Zubař

31. srpna 2016 v 8:13 | Monty |  Moje témata
Máte taky ten pocit, jak se vám svírá žaludek a myslíte si, že vaše střívka, se zdají být těsná? Strach nebo tréma. V mém případě to byl strach. Začátky návštěv u zubaře totiž neptří mezi mé nejoblíbenější zážitky a musím vám říct, že bych ji co nejrychleji vytěsnil, ale nejde to, když vím, že ta návštěva se bude ještě tisíckrát opkaovat.


To když jsem byl málé štěňátko... :-D . Tak jinak. Když jsem byl ve školce, jako každý jiný dítě, mě bavilo hrozně moc si hrát na doktory. Ale jen na ně, protože holky byly pořád pacientky. Dlouho nám to s kamarádkou v místním křoví, na zahradě mateřské školky vycházelo. Jednoho dne jsme byli všach vychmatání a pokárání a ještě jsme dostali na prdel. Ano. Vy, co to necháppeté mohli učitelky dát dítěti na prdel a většinou rodiče těm dětem ještě přidaly, když si stěžovaly. Jiná doba, ve výchově možná lepší :-D . Ale to jsem odbočil.

Na druhý den se šlo k zubaři. Ó bóže, další úděl trestu. Šly jsme s kamarádkou první, ano první ve dvojřadovém zástupu dětí. Zubař, to bude asi někdo, kdo se jen koukne na zoubky a bude. Kromě pár chvil po cestě, kdy jedna z vychovatelek kouřila a druhá se koukala na své nechty, se nic naštěstí nestalo a došly jsme na místo, kde srandu vystřídalo svírání žaludku. Před námi byla ještě jedna školka, takže jsme měli přímý přenos vrtání, křičení a zelenání jiných dětí, při opuštění ordinace.

Já jsem byl odjakživa gentleman, ale tentokrát to nějak nevyšlo a tak jsem do ordinace vešel první. Už při prvním pohledu jsem zjistil, že mi je paní zubařka hodně nesympatická. Kdybych tenkrát tušil, že se s ní ještě párkrát setkám... Sedl jsem si na křeslo, které se pumpičkou zvedalo a záklánělo. "Otevři pusu", zaslechl jsem tom opojení strachu. Nějaké ťukání a říkání něco o zubech, mi strach neudělo, ale jakmile jsem zaslechl, že si mě vemou jako posledního, že všechny 4 špičáky už musejí ven (mléčňák je mléčňák), už se o mě pokoušely mrákoty. Vyšel jsem ven a na otázků ostatních dětí "jaké to bylo", jsem odpověděl "další". Asi zmaten, či co.

Blížil se můj čas. Bylo nás víc, ale to mě v tuto chvíli nezajímalo. Sedl jsem si na křeslo a už jsem se sebou začal ťukat a jiné pohyby. Říkala mi, ať se uklidním, což mi moc nepomáhalo, ale zase na druhou stranu, když moc nejde utéct, tak rychle, ať mám klid.

Pusa plná od krve, ale byly venku. Zajímavé, že jsem moc netrpěl. Bylo to jen mlíčňáky, to jsem ale netušil, že časem se budou vrtat i do druhých zubů, což je jiné kafe aaaaaa. To bude ale jiný příběh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama