Nataša Gollová

7. června 2016 v 20:31 | Monty |  Filmy a herci 30.let
Nataša Gollová se narodila jako Nataša Hodáčová 27. února 1912 v Brně. Narodila se do velmi bohaté rodiny politika Františka Xavera Hodáče (1883 - 1943), který měl ještě s herečkou Annou Sedláčkovou (1887 - 1967) dceru Marcelu Sedláčkovou (1926 - 1969).



Své křestní jméno získala podle hrdinky z románu "Vojna a mír" a svůj pseudonym si zvolila na počest svého dědečka, historika Jaroslava Golla (1846 - 1929). Už od dětství se věnovala uměleckým zájmům, ale odmaturovala na gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze a nedokončila Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou opustila kvůli umění.
Zdokonalovala se ve scénickém tanci u Jelizavety Nikolské a Jarmily Kröschlové, se kterou vystupovala i v Paříži, a v hereckém umění u Karla Dostala a Jiřího Frejky. Jako herečka prošla olomouckým Českým divadlem (1932 - 1934), bratislavským Slovenským národním divadlem (1934 - 1935) a pražským Divadlem na Vinohradech (1935 - 1945). Její herecká kariéra byla narušena po válce, kdy byla obviněna ze spolupráce s nacisty.

Obvinění bylo důkazy vyvráceno, i faktem, že na samém konci války odešla prvoplánově jako ošetřovatelka do Terezína. S manželem, divadelním režisérem Karlem Konstantinem (1903 - 1961), nejdříve začala hrát v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1947 - 1950) a poté opět v Praze: Divadlo Na Fidlovačce (1952 - 1953), Divadlo ABC (1955 - 1962) a Městská divadla pražská (1962 - 1971), z nichž musela pro nemoc odejít na odpočinek.

Nataša Gollová byla opravdu herecky nadána. V začátcích své kariéry dokázala sehrát křehké a lyrické dívky a zároveň temperamentem nabytá a ztřeštěná mladá děvčata. Její komika měla vtip a inteligenci, kterou vládla herečka i v soukromém životě. Zahrála si Ofélii v "Hamletovi", Hildu v "Staviteli Solnessovi", Olivii ve "Večeru tříkrálovém", "Princeznu Pampelišku", Emilku v "Našem městečku", Solvejgu v "Peer Gyntovi", "Noru" či "Láska má své klíče".
V pozdějších letech, kdy hrála charakterní komické role, se předvedla jako "Záhadná paní Savageová", Güllwentová ve "Třech dámách s pistolí", Edna v "Křehké rovnováze" a "Jezinky a bezinky"). Ve filmu poprvé statovala jako septimánka v komedii Martina Friče KANTOR IDEÁL (1932).

K další práci se dostala až po svém příchodu do Prahy v roce 1935 hlavní rolí Evy v Krňanského BEZDĚTNÉ (1935). Po dalších méně i více velkých rolí: Nina (NAŠE XI.), paní Smutná (DÍVKA V MODRÉM), Mater Filoména (LÍZINO ŠTĚSTÍ), Lilian (TULÁK MACOUN) i Mařenka (RUKAVIČKA), získala u diváků velkolepou popularitu rolemi Jiřiny Bártlové v Cikánově komedii PŘÍKLADY TÁHNOU (1939), putičky Mařenky, bláznivé Evy, dcery Ireny, lživé Poldy Krušinové a hoteliérky Zuzanky ve Fričových komediích KRISTIÁN (1939), EVA TROPÍ HLOUPOSTI (1939), KATAKOMBY (1940), ROZTOMILÝ ČLOVĚK (1941), HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941), plaché Helenky a poblázněné Fanynky ve Vávrově POHÁDCE MÁJE (1940) a ŠŤASTÉ CESTĚ (1943).

Pod jménem Ada Goll hrála v německém filmu KOMM ZU MIR ZURÜCK (1944) Heinze Paula.
Po válce nejdříve získala krásnou hlavní úlohu umělé dívky Sirael ve Fričově komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951) a poději ještě čilé důchodkyně Fany v komedii DRAHÉ TETY A JÁ (1974) Zdeňka Podskalského. Jinak získávala menší komediální úlohy ve filmech PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK (Marie Prouzová), KUDY KAM? (Žofie Macková), KOMEDIE S KLIKOU (matka Evelyna), FANTOM MORRISVILLU (lady Whiteová), SPALOVAČ MRTVOL (madam v masérském salonu), PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (referentka), HVĚZDA (herečka Urbánková), HLÍDAČ (cukrářka Mašková), BIELA STUŽKA V TVOJICH VLASOCH (Helena), PÁTEK NENÍ SVÁTEK (vrátná) a naposled v KONEČNÉ STANICI Jaroslava Balíka (1981), kde byla důchodkyní Aničkou.

Často spolupracovala s rozhlasem ("Čiřikí" apod.) a televizí: inscenace (OBRAZ, DRAHÝ ZESNULÝ, PROČ SE VRAŽDÍ STARŠÍ DÁMY, RESTAURACE atd.) a seriály (RODINA BLÁHOVA, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, SŇATKY Z ROZUMU, DNES V JEDNOM DOMĚ a SANITKA). Životními osudy Gollové se zabývají monografie Aleše Cibulky (2002 a 2003).
Za výkony ve filmech HOTEL MODRÁ HVĚZDA, POHÁDKA MÁJE, RUKAVIČKA a ROZTOMILÝ ČLOVĚK získala Národní cenu (1941). Ke konci života byla sužována několika nemocemi a jako chudá a osamocená dožila v pražském domově důchodců, kde také 29. října 1988 zemřela ve věku sedmdesáti šesti let.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama