FUTURE PERFECT TENSE

13. června 2018 v 21:43 | Monty |  Téma týdne
Tak jako je všem jasné, kdy jse si asi začal představovat, spíše řečeno plánovat, svou budoucnost? Už když jsem byl malé štěňátko, jsem zjistil, že má budoucnost neleží doma, ale někde jinde. Samozřejmě, že plány byly velké, tak velké, že se je ještě nezdařilo a zaktivovat :-). Nicméně to vůbec nevadí, času dost, že ano.

Takže asi bych měl říct, že 10% se skutečně podařilo. Narodil jsem se, zlobil jsem, vychodil jesle a školku. K tomu přibila uspěšná základní škola a trochu méně úspěšná střední škola, návštěva pracáku a pka první, druhé a třetí práce, přítelkyně, pes, kočka, osamostatnění, bohužel i umrtí a mnoho dalších věcí, co se povedlo mít v plánu a taktéž i s čím můj plán nepočítal. Budoucnost je momentálně jasná z dalších 10%.

Uvažuji totiž se přestěhovat, i s drahou třetinkou a třetí třetinkou (pes), do ciziny. Dvakrát jsme teď nedávno byli v Anglii a zjistili jsme, že ten styl života se nám líbí. Avšak zda bychom tam zůstali navždy, to nemohu teď říct, protože tam ani ještě nejsme a zatím si o tom jen povídáme.

A co třeba tak zbytek budoucnosti? No myslím, že důchod to jistí. Však jsem si po škole říkal, že ještě důchod a je to komplet :-). Samozřejmě bych chtěl ještě toho zažít spoustu, eurojackpot, návštěva disney, lego a warner bros. A když by zbylo trochu více času, tak se juknout na Mars přes Měsíc. Nejsem náročný, jen krutý optimista :-).
 

LONDÝN 17. – 19.5.2018

30. května 2018 v 13:48 | Monty |  Naše výlety
Tak. A už je to tu zase. Berte to z té pozitivní stránky věci. Myslím tím hurá zpátky do Anglie. Člověk si stále pohrává s myšlenkou tam žít. Jsem chemik operátor a je možné, že bych tam stejně jen umýval kádinky :-). Nicméně jsem byl rád a taktéž má holčina, že jedeme znovu a bereme sebou mou milou tchyňku, maminku od Marti.

Pro mou tchýňku Evičku to bylo jako překvapení. Nevěděla nic, jen to, že jedeme autem do Pardubic a tam prožijeme báječné tři dny. V podstatě se nelhalo, jen bylo poupravena destinace pobytu při příjezdu na letiště. Než jsme ale dojeli na letiště v Pardubicích, prožili jsme si malé peklo na silnici, ve formě objížděk a pracích, které se jako vždy započaly s růstajícím počtem aut na silnicích. Před 12 hodinou dopoledne se měla zavírat brána a mys dorazili na letiště v 11:45, což je celkem šibeniční čas, načež milá tchýňunka, která si už moc nemyslela, protože byla zmatená, tahala sebou tu největší tašku. Stihli jsme to a nějaké slzičky se i uronili, možná potem a ani se člověk nenandál a seděl v letedle s pocitem, že přece jen to za to stálo, když se málem přivodil infarktový stav tchýňce, která poprvé letěla letadlem.

Po příletu na Stansted, kde se naše milá tchýňka udiveně rozkoukávala a říkala, jak strašně velké letiště to je, samozřejmě o největším v Anglii a potažmo na světě jsem mlčel, abychom ji nemuseli sbírat ze země, jsme prošli celnicí a následně se jsme se dostali k vlaku, který jel na Liverpool street. Koupili jsme Oysterku pro, víte co? Tchýňka bude od teď třeba jen velké M, ano? Takže jsme pro M koupili Oysterku, aby se mohla volně pohybovat po zónách a jeli jsme metrem na Shepherds bush, kde jsme měli dohodnuté ubytování. Bylo to trošku složité a díky bohu, že jsem nemusel hledat aktivně slovíčka v angličtině, protože jedna z recepčích byla ze Slovenska, tedy skoro krajanka. Málem se z nás stali bezdomovci. Ale co vám mám povídat. První návštěva, kromě ubytování, byla Primemarketu. No muselo se, vždyť jsem byl se dvěma ženami. A taky jsem si koupil triko a příště si tam koupím víc věcí, protože ty ceny... Bože. Samozřejmě, že obchoďák nebyl jediný, také jsme se skočili mrknout na Baker street za Holmesem, jestli nebude doma. Jaké překvapení, nebyl. Holky ale usoudili, že kdyby ti žil, měl by hezké místo a klid. Opravdu tichá ulice na Londýn. A jak se zpívá:"První noc v novém bytě"...

Na druhý den vyvstalo velké dilema. Kam půjdeme první a odkud? Holky se divili, že se v Londýně vyznám jako doma. Nechci se chlubit, ale na to, že jsem v některých směrech hloupý, tak v orientaci jsem v pohodě. když už někde jsem, byť jen na půl dne, místo už znám a vím, kde co je. Včetně stanic metra. A Londýn zase není tak těžký na zapamatování. A abych nezapoměl, ve čtvrti je Lídl, pro ty z vás, co budou provozovat turistiku a ten je opravdu levný a jak. Dokonce jsou tam obchůdky s cenami ještě lepšími. Třeba 3 půlitrovky Dr.Pepper za 2 libry, což je super... Dojeli jsme do ST.James Park, odkud je opravdu za rohem palác. Tolik lidí nebylo ani v únoru, ale je to pochopitelné. Jarní dny a navíc královská svatba. Celebrity jezdily jako domů do paláce. Pak jsme se vydali směrem na Trafalgarské náměstí, okolo kasáren, kde nacvičovali na svatbu. Náměstí je krásné a dokonce má i jednu raritu. Nejmenší policejní stanici na světě. Teď momentálně sklad pro uklízeče. U kašny jsme si dali kávu z Pret A Manger pomalu jsme odcházeli zkouknout Kleopatřin obelisk. Po cestě si holky dali Fish and Chips za krásných 7 liber, což u centra je opravdu za hubičku. Pomalu jsme se dostávali k Westminstru a k druhé straně řeky a kolem Londýnského oka po celé délce břehu. Přes Millenium bridge ke katedrále Svatého Pavla se šlo dobře, ale houpavě. Zkoukl se Globe a Borough Market, kde jsme si dali chutné vdolky pak v galerii Hay's na kafe ve Starbuck, a směrem k Tower bridge, na který jsme si vylezli a opět jsme viděli Londýn z jiného úhlu. Kolem Tower jsme dorazili ke Saint Dunstan, který je opravdu překráný. No a pak zase domů, spinkat...

Třetí den jsme se vydali do Kensingtonu, k paláci a podívat se do prodejny. Mimochodem, dali jsme si svatební dortíček a byl moc dobrý. Ze zahrad jsme došli k ST Mary Abbots. Tam se mi vyrazil dech. Po druhé v Londýně v krátké době a toto? Kdes byla, ty krásná stavbo? Opravdu, velká náhoda, že jsme na kostel narazili. Krásný a jak. Opravdu báječné rozlučení s Londýnem. A pak? Letadlem do Pardubic a do půlnoci jsme byli doma... Kdy zase do Londýna??

MLÁDÍ VS. STÁŘÍ

30. května 2018 v 11:21 | Monty |  Moje témata
"Stáří… Já jsem to tvoje stáří, pozvi mě dál…" , zpívá se v jedné písni . Text písně je na tolik zajímavý, že nelze se nad ním zastavit a říct si zcela upřímně, že stáří, může přijít kdykoliv se mu bude chtít. Jsem mladá, ale i tak musím mít určitý respekt k této části života, byť neprávem se mu říká "podzim". Je to velmi nepravdivé tvrzení, protože si osobně myslím, že i v pokročilém věku můžu být rošťanda, jako dnes.

V mládí si člověk, co se týká pohybového ústrojí, může dělat, co chce. Je neskutečně ohybný, byť začíná nadávat, ano i ve dvaceti letech, že ho začínají bolet záda. Pro naše babičky je to velmi směšná věc, protože je záda nebolí ani v jejich věku. Čím to ale je způsobeno? Tím, že museli víc pracovat a ohýbat a tím si tělíčko jejich zvyklo? Asi ano. Možná nevýhoda ale je, že některé osůbky mají takzvaný pohádkový hrb, ne velký, ale je znatelný. Pak se trošku ztěžka, zda-li vůbec, dokážou narovnat. Ve stáří si možná člověk může trošku lépe zorganizovat čas, už jen tím, že si může najít práci na krácený úvazek, jako přivýdělek, pokud je zrovna v důchodu. Nevím, zda nevýhodou pro mladé je neustálé oddalování důchodů, ale v momentální situaci jsem ještě dost mladá (au, záda bolí), abych vůbec o to mohla přemýšlet.

Záda. Od té doby se něco děje. Jakmile vás začnou bolet záda, jste staří a je to. Ne dělám si srandu. Můj kamarád třeba tvrdí, s nadsázkou, že po 33 roku je člověk v důchodu. Asi s tím má něco společného ukřižování Ježíše, ale vždy se potutelně usmívá, takže ho vážně nemusím brát. Staří budete, až si řeknete, pokud vás vaše tělo nepředběhne. A já doufám, že si právě sama řeknu, že jsem už stará. A tím pádem se nemocnici budu vyhýbat, jako čert kříži. Vím, že jednoho dne to přijde a může to přijít v čas, který nedokážu určit, ale než ten čas přijde, bude dělat vše proto, abych měla mládí tak dlouhé, jak to jen půjde.

A budu to dělat i tak, že se pokusím zdravě jíst. Je mnoho studii, které nám říkají, co a kdy jíst a kolik toho sníst, ale snad člověk má nějaký kus rozumu v sobě a tělo si samo řekne o to či ono. Mám ráda ovoce a zeleninu, ale také uzené maso a když si určím sama určité množství a bude to nějakým způsobem dodržovat, tak bych mladá mohla být co nejdéle. No a ještě štamprlička slivovičky na každý dobrý den, alespoň tak se to dřív dělávalo a někteří veselí lidé to tak dělávají pořád. Ve víně je pravda a dokáže i rozproudit krev, říká se, že když si dáte dvě deci vína třeba k obědu, má to blahodárný vliv na vaše tělo. Nevím, nezkoušela jsem a ani tu slivovičku. Možná, někdy, zatím zůstanu u ovoce a zeleni a uzeného.

Starší lidé často říkávají, že v mých letech se chovali jinak a bylo jiná doba atd. Dobu zásadně dělají lidé a ty se nějakým způsobem vyvíjejí. Třeba ve třicátých letech byla tzv. Zlatá mládež, kde legálně v klubech šňupali koks, kouřili a popíjeli alkohol a vše bylo v pořádku. Dokáže si představit v dnešní době nějaký klub, kde se toto legálně děje? Hlavně šňupání koksu?? Dnes by se to odsuzovalo. Jsem ráda, že mohu říct s nadsázkou, že nejsem ta Zlatá mládež. Dnešním starším lidem asi vadí to, že nemají svůj klid, protože si venku hrají děti. Avšak i oni si hráli a zlobili dospělé, to by si měli uvědomit a tak možná zůstanou mladí a ne zatrpklí. Ne všichni. Nemůžeme starší i mladé házet do jednoho pytle, to nejde. V každé skupině se najdou jedinci, kteří zlobí. Já třeba na nás mladých nemůžu pochopit to, co dává některým takové množství, skoro denního, alkoholu. Každý večer jsou na pivo. Nemyslím si, že by je to naplňovalo a už vůbec si nemyslím, že by chtěli a něco zapomenout. A musím se omluvit Zlaté mládeži z třicátých let. I dnes je tzv. Travní mládež.

Domovy důchodců jsou nutné zlo pro staršího člověka. Jsou případy, kdy babička, nebo dědeček umřeli v domově hned půl roku po nastěhování, protože se jim stýskalo po místě, kde nejspíš strávili celý život. Stát se neumí postarat o mladé, natož o staré a to je kámen úrazu. Podle mě se uměle vytváří prostředí na zredukování budoucích důchodců (třeba nás a nebo i dnešních čtyřicátníků). Můžu to nazvat třeba morovou ranou, ale to by bylo zlé přirovnání. Je ale zajímavé, jak dnešní důchodce, dokáže vyžít i s pěti tisíci na důchod. Mladý člověk má možnost si šetřit na důchod, jen si nejsem jista, zda je vhodný polštář (z dob babiček) a nebo důchodové připojištění. V Maďarsku tyto vklady zestátnili a lidé si začali spořit od znova. Dnešní doba je plná nejistot a co si neuděláme, jakkoliv neuděláme, to nemáme. Bohužel pryč jsou ty doby, kdy jsme myslel jeden na druhého, byť tyto výjimky stále existují, ale je jich málo. Někteří lidé by i chtěli se starat o staříčky, ale zase nemají prostory.

Nevím, zda se mám těšit na stáří, když vím, co mě bude asi čekat, ale opravdu si nemyslím, že právě teď bych měla o těchto věcech stoprocentně uvažovat. Ano, myslet na to můžu, ale to je tak vše, co můžu teď dělat. V hlavě mám jiné věci. Třeba najít si slušnou práci se skvělými lidmi a je jedno kde, mít pocit, že jsem chtěná a milována svými nejbližšími. A to si i myslím, že bude ta správná cesta ke šťastnému stáří.

Vytvořeno, jako slohová práce ve formě "ona"
 


PRINCEZNA NA BÍLÉM KONÍČKOVI ??

2. května 2018 v 17:22 | Monty |  Téma týdne
Aj, karamba, řekl by Bartoloměj ze známého animáče. Nevím, zda jsem ten(ta) pravý, abych psal o princezně na bílém koni. je to takové divné, dost divné, ale zase na druhou stranu jsou všci divnější, jako třeba že momentálně mám chuť na rumové pralinky s alkoholem, které jsou už nemožné sehnat, díky EU. Jedině koupit tuzemák k pralinkám. A nebo pralinky k tuzemáku? No teď fakt nevím :-D.

Myslím si, že bychom si měli ujasnit některé věci. Třeba, že princů může být několik. Pojďme se na ně podívat.

Princ krásný
Krásný princ je ten, za kterého se nemusíte stydět. Myslím tím vizuálně. Jak funguje jeho mozek, to už je na pováženou, protože většinou je takový princ povrchní. Pamatujete si na prince Krasoně ze Shreka? Tak asi tak

Princ moudrý
Tak si ním se domluvíte kdykoliv, kdekoliv a za jakýkoliv okolností. A hlavně o čemkoliv. Umí reagovat na různé témata a navíc ve společnosti neudělá ostudu. Ale většinou není krásný.

Princ neprinc
Tak ten je, milé dámy, úplně normálně ve všech frontách. Sympatický člověk. Takže tak akorát. A kde ho hledat? No zkuste ubrat hlavně trochu z té krásy a máte ho...

Tak jsme si vyjasnili pár pojmů. Co dál? Třeba kde splašit bílého koně. Samozřejmě žádný bíly Primalex, nic takového. Zkuste nějakou konírnu, většinou tam je nějaký šikovný koblihář (tak se říká hovínkám), které musí ten váš princ uklízet, jinak by měl nějaký ten postih.

Jak jste si pročetli, zjistili jste, že hledat rince, to je jako hledat jehlu v kupce sena. Na prd. Proto berte, co je, nebo jednoho dne přeberete a budete nešťastní na celý život a bude vzpomínat na toho škaredého Jirku, který byl nejhodnější pod sluncem....

LONDÝNSKÉ METRO

18. dubna 2018 v 13:15 | Monty |  Moje témata
Londýnské metro (známé také podzemí nebo jeho přezdívka Trubka) je veřejný rychlý tranzitní systém sloužící Londýnu a některých části přilehlých okresů Buckinghamshire, Essex a Hertfordshire ve Spojeném království. Metro pochází z Metropolitní železnice, první podzemní dráhy na světě. Otevřeno v roce 1863, je nyní součástí Circle, Hammersmith & City a Metropolitan linky; první linka pro provozování podzemních elektrických trakčních vlaků, městská a jižní londýnská železnice v roce 1890 je nyní součástí severní linky. Síť se rozšířila na 11 linek a v letech 2016-17 měla 1.379 miliard cestujících, což z něj činí jedenáctý nejrušnější systém metra na světě. Jedenáct linek kolektivně zpracovává přibližně 4,8 milionu cestujících denně. První tunely systému byly postaveny těsně pod povrchem pomocí metody "cut-and-cover"; později, menší, zhruba kruhové tunely - které daly vzniknout jeho přezdívce, Tube - byly vykopány na hlubší úrovni. Systém má 270 stanic a 400 km trati. Přes jeho jméno, pouze 45% systému je vlastně podzemní v tunelech, přičemž velká část sítě ve vnějším okolí Londýna je na povrchu. Metro navíc nepokrývá většinu jižních částí Velkého Londýna, s méně než 10% stanic umístěných jižně od řeky Temže. První linky, původně vlastněné několika soukromými společnostmi, byly spuštěny pod značkou "Underground" na počátku 20. století a nakonec se sloučily spolu s podzemními tratěmi a autobusovými službami v roce 1933 za účelem vytvoření London Transport pod kontrolou Rada pro přepravu cestujících v Londýně (LPTB). Současný provozovatel společnosti London Underground Limited (LUL) je 100% dceřinou společností společnosti Transport for London (TfL), statutární společnosti odpovědné za dopravní síť ve Velkém Londýně. Od roku 2015 se pokryje 92% provozních výdajů za jízdné cestujícím. Cestovní vstupenka Travelcard byla zavedena v roce 1983 a systém bezkontaktních jízdenek Oyster v roce 2003. Platby bezkontaktních platebních karet byly zavedeny v roce 2014, prvním systémem veřejné dopravy na světě, který tak učinil. LPTB byl prominentním patronem umění a designu, uvádění mnoha nových stanic, plakátů a veřejných uměleckých děl v modernistickém stylu. Schématická mapa Tubu, kterou navrhl Harry Beck v roce 1931, byla v roce 2006 schválena národní ikonou designu a nyní zahrnuje další dopravní systémy TfL, jako jsou Docklands Light Railway, London Overground a TfL Rail. Další známá značka londýnského metra zahrnuje kruhové a Johnstonovo písmo, které vytvořil Edward Johnston v roce 1916.

Historie
Myšlenka metra spojující město Londýn s některými železničními terminály v jeho městském centru byla navržena v třicátých letech a metropolitní železnici bylo uděleno povolení stavět takovou linku v 1854. K přípravě stavby byl v roce 1855 vybudován krátký zkušební tunel v městečku Kibblesworth, městečko s geologickými vlastnostmi podobnými Londýně. Tento zkušební tunel byl používán po dobu dvou let při vývoji prvního podzemního vlaku a později byl v roce 1861 naplněn. První podzemní dráha na světě byla otevřena v lednu 1863 mezi Paddingtonem a Farringdonem s použitím plynových dřevěných vozů tažených parními lokomotivami. To bylo oceněno jako úspěch, nesoucí 38.000 cestujících v den zahájení a půjčování vlaků z jiných železnic k doplnění služby. Metropolitní okresní železnice (obecně známá jako okresní železnice) byla otevřena v prosinci 1868 od South Kensingtonu k Westminsteru jako součást plánu pro podzemní "vnitřní kruh" spojující londýnské hlavní linky. Metropolitní a okresní železnice dokončily kruhovou linii v roce 1884, postavenou metodou "cut-and-cover". Obě železnice se rozšířily, District měla postaveno pět stanic na západ, Ealing, Hounslow, Uxbridge, Richmond a Wimbledon a Metropolitan nakonec rozšířil až k Verney Junction v Buckinghamshire, více než 80 km od Baker Street a centra Londýna. U první hlubinné linky, městské a jižní londýnské železnice, byly vykopány dva kruhové tunely o průměru 10 stop 2 míle (3,10 m) mezi Královskou ulicí (v blízkosti dnešní památkové stanice) a Stockwellem pod silnicemi, aby se zabránilo nutnost dohody s vlastníky pozemků na povrchu. To se otevřelo v roce 1890 elektrickými lokomotivy, které táhly vozy s malými neprůhlednými okny, přezdívanými polstrovanými buňkami. Waterloo a městská železnice byla otevřena v roce 1898, následovala centrální londýnská železnice v roce 1900, známá jako "twopenny tube". Tyto dva běží elektrické vlaky v kruhových tunelech s průměry mezi 3,56 m a 3,721 m, zatímco Velká severní a městská železnice, která byla otevřena v roce 1904, byla postavena tak, aby převzala hlavní vlaky z Finsbury Park do terminálu Moorgate ve městě a měly tunely o průměru 4,9 m. Na počátku 20. století potřebovaly District a Metropolitan železnice elektrifikaci a společný výbor doporučil systém střídavého proudu, přičemž obě společnosti spolupracovaly kvůli společnému vlastnictví vnitřního kruhu. District, který potřeboval zvýšit potřebné finanční prostředky, našel investora v americkém Charles Yerkes, který upřednostňoval DC systém podobný tomu, který se používá na železnicích City & South London a Central London. Metropolitan dráha protestovala proti změně plánu, ale poté, co rozhodla obchodní rada, byl přijat systém DC.




Linky
Bakerloo line - Linka Bakerloo je londýnská linka metra, která vede přes Harrow & Wealdstone v příměstském severozápadním Londýně a Slon a hrad v jižním Londýně přes West End. Barevná hnědá na mapě Tubu slouží 25 stanicům, z toho 15 pod zemí, přes 23,4 km (23,2 km). To běží částečně na povrchu a částečně na hluboké úrovni. Linka byla pojmenována tak, že slouží Baker Street a Waterloo. Na sever od Queen's Park (nadzemní část) linka sdílí stopy s londýnskou nadzemní linkou Watford DC Line a běží paralelně s hlavní linií West Coast. Tam jsou však tunely na obou stranách Kensal Green. Otevřené mezi lety 1906 a 1915 mnoho z jejích stanic udržuje prvky jejich designu na společném standardu, stanice pod zemí se secesní dekorativní obklady Leslie Green a nadzemní stanice postavené v červené cihly s kamenem detaily v Arts & Crafts styl. Je to devátá nejrušnější linka v síti, která přepravuje přes 111 milionů cestujících ročně.

Central line - Centrální linka je linka metra v Londýně, která vede přes centrální Londýn, od Eppingu, Essexu, na severovýchodě po Ealing Broadway a West Ruislip na západě. Barevná červená na mapě Tube, linka slouží 49 stanic přes 74 kilometrů, což z něj dělá nejdelší trasu. Jedná se také o jednu ze dvou linek v podzemní síti k překročení hranice Velkého Londýna, druhá je metropolitní čára. Jedna z londýnských hlubinných železnic, vlaky centrální linky jsou menší než ty na britských hlavních tratích. Linka byla otevřena jako centrální londýnská železnice v roce 1900, která procházela centrálním Londýnem na východo-západní ose, protože třetí trenažérní linka na hluboké úrovni byla postavena poté, co je umožnily elektrické vlaky. Později byla rozšířena na západní předměstí Ealing. Po druhé světové válce byla linka značně rozšířena na nedávno postavené předměstí, přebírající parní tažené vnější a příměstské trasy na hranici Londýna a dále na východ. Toto uskutečněné plány, které byly odloženy válkou, když se stavba zastavila a nevyužité tunely byly používány jako útočiště a továrny. Nicméně, příměstský růst se ukázal být méně než se očekávalo, a z plánovaných expanzí jeden (k Denham, Buckinghamshire) byl zkrácen kvůli jeho umístění v Metropolitan zeleném pásu a jiný (k Ongar) nakonec uzavřel v roce 1994 kvůli nízké patronage. Centrální linka byla většinou provozována automatickým provozem vlaku od rozsáhlé rekonstrukce v devadesátých letech, i když všechny vlaky stále nesou řidiče. Mnoho z jeho stanic má historický zájem, od středních londýnských železničních budov v západním Londýně až po poválečné modernistické návrhy na pobočkách West Ruislip a Hainault, stejně jako viktoriánské éry Eastern Counties Railway a Great Eastern Železniční stavby na východ od Stratfordu, odkud linka na Epping byla venkovská větev. Pokud jde o celkové cestující, centrální linka je nejrušnější na metru. V letech 2011/12 bylo na trati zaznamenáno více než 260 milionů cestujících cestujících. V současné době provozuje druhou nejčastější službu v síti, přičemž 34 vlaků za hodinu (tph) pracuje poloviční hodinu směrem na západ během ranního vrcholu a mezi 27 až 30 km / hod při zbytku vrcholu. To dělá z centrální linky nejrušnější a nejintenzivněji využívanou železniční linku ve Spojeném království: je to jediná linka linky vedoucí východ-západ přes centrální jádro Londýna, běží pod Oxford Street a finančním centrem města Londýna. Společnost Crossrail, která má zahájit většinu svých základních operací v roce 2018 s plným servisem do konce roku 2019, zajistí výměnu s centrální linkou v Stratfordu, Liverpool Street, Tottenham Court Road, Bond Street a Ealing Broadway, čímž zmírní přeplněnost v těchto oblastech.

Circle line - Transport pro londýnské železniční tratě Linka kruhu je londýnská linka metra ve spirálovitém tvaru, od Hammersmithu na západě až po Edgware Road a pak se proplétá kolem centrálního Londýna zpátky do Edgware Road. Železnice je pod zemí v centrální části a na smyčce východně od Paddingtonu. Na rozdíl od londýnských hlubinných linií jsou tunelové linie kruhu těsně pod povrchem a mají podobnou velikost jako na britských hlavních tratích. Barevná žlutá na mapě Tube, 17 km (27 km) linka slouží 36 stanic, včetně většiny londýnských hlavních linek termini. Většina trasy a všechny stanice jsou sdíleny s jednou nebo více dalšími třemi dalšími podpovrchovými linkami, konkrétně s okresy District, Hammersmith & City a Metropolitan. Na trati Circle a Hammersmith & City bylo v letech 2011/12 zaznamenáno více než 114 milionů cestujících cestujících.

District line - Okresní linka je linka metra v Londýně, která vede z Upminsteru na východ k Earlovým dvorům v západním Londýně, kde se rozděluje do několika větví. Jedna větev běží do Wimbledonu v jihozápadním Londýně, jedna vede severně k Edgware Road a krátká víkendová pobočka vede pouze do Kensingtonu (Olympia). Hlavní trasa pokračuje západně od Earlovy dvory až po Turnham Green, po které se opět rozdělí na dvě západní větve do Richmondu a Ealing Broadway. Barevně zelená na mapě Tube, linka slouží 60 stanic nad 64 km a mosty přes řeku Temži na pobočkách Wimbledonu a Richmondu jsou jedinou metrou, která prochází řekou tímto způsobem. Trať a stanice mezi Barkingem a Aldgate East jsou sdíleny s linkou Hammersmith & City a mezi Tower Hill a Gloucester Road a na pobočce Edgware Road jsou sdíleny s linkou Circle. Některé stanice mezi South Kensington a Ealing Common jsou sdíleny s linkou Piccadilly. Na rozdíl od linií hluboké londýnské železnice jsou železniční tunely těsně pod hladinou a vlaky mají podobnou velikost jako vlaky na britských hlavních tratích. Okresní linka je nejrušnější z podzemních tratí, stejně jako pátá nejrušnější linka celkově na podzemí, s více než 208 miliony cestujících cestujících zaznamenaných v roce 2011/12. Původní metropolitní okresní železnice (jak se tehdy nazývala) byla otevřena v prosinci 1868 od South Kensingtonu k Westminsteru jako součást plánu pro podzemní "vnitřní kruh" spojující londýnské hlavní linky. Služby byly zpočátku provozovány pomocí dřevěných vozů tažených parními lokomotivy. Elektrifikace byla financována americkým Charlesem Yerkesem a elektrické služby začaly v roce 1905. V roce 1933 byla železnice absorbována London Passenger Transport Board. V první polovině třicátých let převzala linii Piccadilly pobočky Uxbridge a Hounslow, ačkoli špičková služba okresních linek probíhala na pobočce Hounslow až do roku 1964. Od roku 1946 okresní linka obsluhovala Kensington (Olympia) a krátká pobočka na South Acton uzavřená v roce 1959 (nyní je v Londýně nadzemní). Vlaky prováděly strážní služby, dokud nebyla v roce 1985 zavedena jedna osoba. Systém signalizace se modernizuje a předchozí vlaky D stock byly v roce 2017 nahrazeny vlaky se sedmi vozidly.

Hammersmith & City - Linka Hammersmith & City je londýnská linka metra, která vede mezi Hammersmith v západním Londýně a Barking ve východním Londýně. Barevná bledě růžová mapa Tube slouží 29 stanicům přes 25,5 km. Mezi Farringdonem a Aldgateem východem sukne město Londýn, finanční město hlavního města, odtud název linky. Jeho tunely jsou těsně pod povrchem a jsou podobné velikosti jako na britských hlavních tratích. Většina tratí a všech stanic jsou sdílena buď okruží, okruhem nebo metropolitním spojením, dalšími částmi podzemní dráhy londýnského metra a každoročně se uskutečňuje více než 114 milionů cest cestujících na trati Hammersmith & City a Circle. V roce 1863 zahájila metropolitní železnice první podzemní železniční dopravu na světě mezi Paddingtonem a Farringdonem s dřevěnými vozíky a parními lokomotivami. Následující rok byla otevřena železnice západně od Paddingtonu k Hammersmithu a brzy začala provozovat a vlastnila společně metropolitní a Velká západní železniční společnosti. Linka byla pak rozšířena na východ, ve fázích, dosáhnout východní londýnské železnice v 1884. Linka byla electrified v 1906, a v 1936, poté, co Metropolitan železnice byla vstřebávána londýnskou radou osobní dopravy, někteří Hammersmith a město line vlaky byly rozšířeny přes bývalé okresní železniční linii k Barking. Trasa Hammersmith & City byla uvedena na mapě Tube jako součást linky Metropolitan do roku 1990, od té doby, co se objevila jako samostatná linka. Traťové a signalizační systémy jsou modernizovány a staré šestiválcové vozy C byly nahrazeny novými sedmi vozidly S stock v rámci programu na zvýšení kapacity o 65 procent do roku 2019. Linka běží paralelně s Great Western Hlavní linka mezi Paddingtonem a parkem Westbourne a paralelní s Londýnskou, Tilbury a Southend železnicí mezi West Ham a Barking.

Jubilee line - Jubilee line je linka metra v Londýně, která vede mezi Stratford ve východním Londýně a Stanmore v příměstské severozápadní oblasti, přes Docklands, South Bank a West End. Otevřeno v roce 1979, je nejnovější linka v síti, ačkoli některé části stopy pocházejí z roku 1932 a některé stanice do roku 1879. Západní část za Baker Street byla dříve pobočkou linky Bakerloo, zatímco nová stavba byla dokončena dvě hlavní části: zpočátku v roce 1979 Charing Cross, pak v roce 1999 s rozšířením na Stratford. Pozdější stanice jsou větší a mají zvláštní bezpečnostní prvky, přičemž oba aspekty jsou pokusy o budoucí ochranu linky. Po rozšíření na východní část Londýna, která byla po slabě propojeném s podzemím, došlo k obrovskému nárůstu počtu cestujících a je třetím největším provozovatelem sítě s více než 213 miliony cestujících v letech 2011/12. Mezi linkou Finchley Road a parkem Wembley se linka Jubilee podílí na trase Metropolitan a Chiltern Main Line. Mezi Canning Town a Stratford to běží paralelně s pobočkou Stratford International Docklands Light Railway. Jubilee line je na mapě Tubu barevná stříbrná a označuje Stříbrné jubileum Elizabeth II, po níž byla řada pojmenována.

Metropolitan line - Metropolitní linka (hovorově známá jako Met) je londýnská linka metra, která vede mezi Aldgate ve městě Londýn a Amersham a Chesham v Buckinghamshire, s pobočkami do Watford v Hertfordshire a Uxbridge v západním Londýnském obvodu Hillingdon. Barevná purpurová na mapě trubice, délka je dlouhá 66,7 km a slouží 34 stanic. Na rozdíl od tunelů s hlubokými trubkami jsou její tunely těsně pod povrchem ("řez a krytí") a mají podobnou velikost jako na hlavních tratích. Na linkě v letech 2011/12 bylo provedeno těsně pod 67 miliony cestujících cestujících. Linka je příměstská železnice a jedna z dvou podzemních linek pro překročení hranice Velkého Londýna (druhá je centrální linka). Je to také jediná linka metra s expresní službou ve špičkách. Dlouhá vzdálenost mezi zastávkami umožňuje vlakům na této trati dosažení nejvyšších rychlostí systému na více než 60 mil za hodinu (100 km / h) na některých úsecích. V roce 1863 zahájila metropolitní železnice první podzemní železnici mezi Paddingtonem a Farringdonem s dřevěnými vagony a parními lokomotivami, ale její nejdůležitější trasa se stala čára na sever do krajiny Middlesex, kde stimulovala rozvoj nových předměstí. Harrow byl dosažen v roce 1880 a linka pokračovala až k Verney Junction v Buckinghamshire, více než 80 km od Baker Street. Od konce 19. století železnice sdílely stopy s Velkou centrální železnicí z Marylebone. Centrální linky v Londýně byly elektrifikovány v roce 1907, ale elektrické lokomotivy byly vyměňovány za parní lokomotivy ve vlacích směřujících severně od Harrow. Poté, co byla železnice absorbována lodní dopravou v Londýně v roce 1933, linka byla zkrácena zpět do Aylesbury. Parní vlaky proběhly až do roku 1961, kdy byla linka elektrifikována a služby byly u společnosti Amersham omezeny. Linka Hammersmith & City byla zobrazena na mapě trubek jako součást linky Metropolitan až do roku 1990, kdy se objevila jako samostatná linka. Současné vlaky S8 Stock vstoupily do provozu mezi lety 2010 a 2012. Oddíl mezi Aldgate a Baker Street je sdílený s podzemními tratěmi Circle a Hammersmith & City; mezi Rayners Lane a Uxbridge s linkou Piccadilly; a mezi Harrow-on-the-Hill a Amersham s hlavní linií Chiltern Railways. Trať je většinou pod zemí mezi Aldgate a Finchley Road, s výjimkou stanic Barbican a Farringdon, stejně jako platformy Baker Street. Baker Street je jižní konec pro některé vlaky, které nepřestávají na Aldgate. Většina trasy má dvě stopy, s výjimkou jednorázové větve Chesham a čtyřúrovňové části mezi Wembley Park a Moor Park, které umožňují rychlé a poloprůhledné služby předjíždět vlaky "všech stanic". Mezi Wembley Park a Finchley Road se nacházejí čtyři tratě, avšak pouze vnější jsou používány nepřetržitými vlaky Metropolitní linky: vnitřní pár byl přenesen do linky Bakerloo v roce 1939 (stává se jubilejní linkou v roce 1979) se službami volání na všechny stanice. Nepoužívané metropolitní linky v Willesden Green a Neasden jsou stále na místě i přes služby metropolitní linky, které byly staženy v roce 1940. Existuje dlouhodobý cíl odvézt dvě stanici Watford větev do Watford Junction, což vede k uzavření Watford stanice a otevření dvou nových stanic. Tento projekt by poskytoval spojení s londýnskou nadzemní linkou Watford DC Line a poskytoval výměnu se západní částí hlavní linky. Projekt, který byl dříve dokončen do roku 2020, je v budoucnosti projekt nejistý kvůli nedostatku finančních prostředků

Northern line - Severní linie je linka metra v Londýně, která probíhá v podstatě od jihozápadního severního Londýna, se dvěma větvemi přes centrální Londýn a tři na severu. Jeho jižní část vede z Mordenu v čtvrti Merton do Kenningtonu v Southwarku, kde se pak rozděluje na dvě ústřední větve, jedna přes Charingův kříž v West Endu a druhá přes Bank in the City. Centrální větve se znovu spojily v Camden Town, kde linka opět rozdělí na dvě větve, jedna na High Barnet a druhá na Edgware v čtvrti Barnet. Na větvi High Barnet je k Mill Mill East pouze krátká jediná dráha. Pro většinu své délky se jedná o hlubokou hladinu trubky. Část mezi Stockwell a Borough byla otevřena v roce 1890 a je nejstarší částí hlubinné trubky v podzemní síti. Během sezóny 2011/12 bylo zaznamenáno zhruba 252 milionů cestujících na severní trati, což z něj činilo druhou největší podzemní dopravu. (Bylo to nejrušnější od roku 2003 do roku 2010.) Je jedinečné, že má dvě různé trasy přes centrální Londýn. Navzdory svému názvu neslouží nejsevernějším stanicím v síti, ačkoli slouží nejmodernější stanici, Morden, stejně jako 16 z 29 stanic systému jižně od řeky Temže. Na trati je celkem 50 stanic, z nichž 36 má plošiny pod zemí. Linka má složitou historii a současná komplexní uspořádání dvou hlavních severních větví, dvou centrálních větví a jižní cesty odráží její vznik jako tři samostatné železnice, kombinované ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Rozšíření ve dvacátých letech 20. století používalo trasu původně plánovanou čtvrtou společností. Opuštěné plány od dvacátých let k rozšíření linky dále na jih, a pak na sever ve třicátých letech, by obsahovaly části tras dvou dalších společností. Od 30. let do sedmdesátých let byly také vedeny stezky sedmé společnosti jako pobočka severní linky. V současné době probíhá prodloužení z Kenningtonu do Battersea, což může buď dát severní linii druhou jižní větev nebo může vidět, že je rozdělen na samostatné odlišné linie se svou vlastní identitou. Na aktuální mapě Tubu je černá barva.

Piccadilly line - Linka Piccadilly je londýnská linka metra, která vede mezi Cockfosters v příměstském severním Londýně a Acton Town na západě, kde se dělí na dvě větve, jedna na letiště Heathrow a druhá na Uxbridge v severozápadním Londýně. některé služby končí u společnosti Rayners Lane. Barevná tmavě modrá (oficiálně "Corporate Blue", Pantone 072) na mapě Tube, je čtvrtou nejrušnější linkou v podzemní síti s více než 210 miliony cestujících v letech 2011/12. Jedná se zejména o linii hluboké roviny s řadou povrchových úseků, většinou v západních částech. Je pojmenován podle Piccadilly, ulice nad ním mezi Hyde Park Corner a Piccadilly Circus. Některé z jeho stanic jsou sdíleny s okresní linkou (mezi South Kensington a Ealing Common) a některé jsou sdíleny s linkou Metropolitan (z Rayners Lane do Uxbridge). Jedná se o druhou nejdelší linku systému po centrální linii a se 53 stanicemi má pouze zastávka okruhu. V řadě londýnských turistických atrakcí, včetně britského muzea (Russell Square), mnoha muzeí kolem South Kensingtonu, Harrods (Knightsbridge), Hyde Parku a Buckinghamského paláce (v docházkové vzdálenosti od stanice Green Park), Leicester Square vlastní stanice) a Covent Garden (také s vlastní stanicí).

Victoria line - Victoria linka je londýnská linka metra, která vede mezi Brixtonem v jižním Londýně a Walthamstow Central na severovýchodě přes West End. Je to barevná světle modrá na mapě Tube a je jedním z pouhých dvou linek, které běží zcela pod zemí, druhá je čára Waterloo & City. Postavena v šedesátých letech minulého století byla to první zcela nová linka metra v Londýně po dobu 50 let a byl navržen tak, aby zmírňoval dopravní zácpy na ostatních tratích, zvláště v linii Piccadilly a v pobočce Charing Cross severní linky. První sekce, od Walthamstow Central až po Highbury & Islington, byla otevřena v září 1968 a následně po Warrenově ulici následovala. V březnu 1969 linka dorazila do stanice Victoria a jižní část Brixtonu byla otevřena v roce 1971. Nakonec byla v roce 1972 přistavěna stanice Pimlico. Linka Victoria je linka hlubinné a byla vždy provozována s automatickým provozem vlaku, ale všechny vlaky nosit řidiče. Na trase je 16 stanic, všichni kromě Pimlico zajišťují výměnu s jinými podzemními linkami nebo službami National Rail. Každoročně jej využívá 200 milionů cestujících, což z něj činí šestou nejsilněji používanou linii v síti v absolutních číslech, avšak pokud jde o průměrný počet jízd na míli, je zdaleka nejintenzivněji používanou linkou.

Waterloo & City line - Řada Waterloo & City (hovorově nazývaná The Drain) je linka metra v Londýně, která vede mezi Waterloo a Bank bez mezipřistání. Jeho primární provoz se skládá z dojíždějících lidí z jihozápadního Londýna, Surrey a Hampshire, kteří přijíždějí na hlavní stanici Waterloo a cestují kupředu do finanční čtvrti města Londýn a z tohoto důvodu linka obvykle nepracuje v neděli. Barevná tyrkysová na mapě Tubu je zdaleka nejkratší čára v síti Underground ve vzdálenosti 2,37 km, s koncovou cestou trvající pouhých čtyři minuty. V absolutním vyjádření je to nejméně využívaná linka Tube, která má ročně jen něco málo přes 15 milionů cestujících. Nicméně, pokud jde o průměrný počet jízd na míli, je druhou nejintenzivněji používanou linií za linkou Victoria. Mapa všech souřadnic pomocí: OpenStreetMap · Mapy Google Soubory ke stažení: KML · GPX Linka byla postavena společností Waterloo & City Railway Company a byla otevřena v roce 1898 (v té době byla banka označena jako "City"). Když se otevřela, byla to druhá elektrická podzemní dráha v Londýně, následovaná městskou a jižní londýnskou železnicí (nyní částí severní linky). Po většinu své existence vlastnila a provozovala dvě hlavní železniční společnosti, než byla znárodněna do britské železnice. Operace byly převezeny do London Underground v roce 1994 po významné rekonstrukci a výměně kolejových vozidel.

Nová linka
Linka Elizabeth, pod názvem projektu Crossrail, je ve výstavbě a očekává se, že bude dokončena postupně až do roku 2019, čímž bude poskytnuta nová podzemní cesta napříč centrálním Londýnem integrovaným, ale ne součástí systému londýnského metra. Část národní železnice, která se stane součástí Crossrail a která již byla dokončena, je v současnosti provozována pod názvem "TfL Rail". Nová linka bude používat vlaky třídy 345, které jsou v současnosti postaveny a testovány společností Bombardier v Derby ve Velké Británii a obsluhují 40 stanic. Dvě možnosti jsou zvažovány pro trasu Crossrail 2 na sever-jih vyrovnání přes Londýn, s nadějí, že to mohlo být otevřeno do roku 2033.


Další články


Kam dál